Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Závody ranč Orel

Dne 7.5.2009 jsme konečně vyráželi na naše první závody s Dahirkem, na které jsme se celou zimu již tolik těšili. Ale pěkně popořádku. Závody se konaly 8.5. na ranči Orel v České vsi u Jeseníku. Jeli se neoficiální vytrvalostní závody na 20km.

Již o den dříve, tudíš ve čtvrtek, mělo vše začit. Počkalo se na naše studenti až přifrčí ze škol. To bylo v odpoledních hodinách. O pul druhé se přepravník zapřáhl a mohly se zvednout kotvy směr M.Albrechtice pro Dahirka, kterého čekala velká premiera. Po sbalení věcí nás čekala hodinová nakládka do přepravníku. Dahirkovi se prostě od koníků nechtělo a nechtělo. S "malou" pomocí pana Vabrouška se však po nemalé době podařilo a mohli jsme vyrazit. Asi za 45 minut jsme mohli vykládat již na ranči. Přivítala jsem se se zdejšími kamarády. Jelikož jsme tam byli jako první tak jsme si mohli vybrat výběh. Zvolila jsem ten nejdál od středu dění. Dahir se i v novém prostředí choval v celku "normálně". :-), asi tak jako, že každý věděl, že jsme dojeli:-)

Po vypuštění Dahouška na pastviny jsme se šli konečně i my ubytovat do stylových chatek. První se svedl boj o to kdo kde bude spát:-) Nakonec se to obešlo bez pěsti.

Ale to už jsem vyhlížela další dojíždějící a tím byli mí dobře známí lidičky z ranče na Žárách Markétka se svým týmem. Rocky měl letos obhajovat loňský titul.

Jelikož jsme i ten večer hráli hokej a měli jsme v týmu dva chlapy, tak jsme museli jet někde, kde se dalo koukat. Nakonec jsme to spojili i s příjemným posezením a luxusní večeří:-)

Po našem návratu a rozhodnutí, že půjdeme spát jsem si na poslední chvíli všimla, že vedle nás v chatce jsou ubytované holky z ranče Koločava. A to už se jaksi spát nešlo. Muselo se poklábosit:-)

Ráno jsme měli nastavený budíček na sedm hodin. Prvni se zkontroloval Dahirek, který spokojeně snídal na pastvinách. Nás čekala snídaně od osmi v místním steak salonu, kde jsme celá banda všech ubytovaných příjemně poklábosili:-) Postupně začli dojíždět i noví závodníci. Většina z nich "staří známí". Jednim z nich jsem neodolala a prostě jsem se musela posadit do tohoto krasavca. Doufám, že mi prominou to jak jsem se na ně vrhla:-D :

V devět hodin odstartovaly vstupní veteríny. Jako vždy kontrola tepů, celkový stav koně a chody. Dahirek moc nepostál,ale i tak se díky trpělivé paní veterinářce vše povedlo. Tepy 48, chody vpořádku:

Jako startovní číslo nám byla přidělena desítka. Byla možnost startu po více naraz. Toho jsme s holkama využily a ve skupince Já Dahirek, Katka Annie jump(budoucí vítězové) a Vaneska s Moikem jsme v čase 10:08 vystartovali.

Prvních asi 5km jsme se s holkama držely na trase společně. Pak jsem ale usoudila, že Dahírek potřebuje nabrat druhý dech a tak jsme nachvíli zpomalili. I když je to závod tak jde hlavně o zdraví a každý jezdec by na svém koni měl poznat kdy je to pro něj optimální.  Po jednokilometrovém klusovém tempu jsme opět nacválali a jeli rychlejším tempem až skoro do cíle. V puli cesty jsme ještě stihli dohnat Peťku s Cavem a Mišku se Sirhaelkou. Tak jsme se za ni tzv. "zapíchli" a nechali se chvilku vést a šetřili síly. To se nám ale stalo osudným. Přestala jsem sledovat šipky a všechny tři dvojice jsme špatně odbočili. Až po nějaké době jsme zjistili, že více méně jeden 3kilometrový okruh jedeme po druhé. Desetiminutové zpoždění se nastřádalo. Po správněm věti opět na trasu jsme se snažili ztrátu dohnat.

Asi dva kilometry před cílem jsem se snažila koně stahovat ze cvalu do klusu a nastolit pomalejší tempo. Moc se mi to nedařilo koník byl stále plný sil a chuti běžet. Nakonec si ale přece jen nechal řict. Do cíle jsme pomalu doklusali a už začal boj o čas.

Dahirek přijel do cíle nezpocený a plný sil. Nechtěl vteřinku postát, tak jsem ho ani nemohla změřit fonendoskopem. Na projití veterínou máme zde tři pokusy. Šla jsem to risknout. Dahirka něco vzrušilo a tepy 90. Hlavou mi lítála spousta věcí. Hlavně věta to je v PRDE..! Čekám ani ne dvě minuty koník zase vpohodě. Risk číslo dvě a vyšlo to. Dahir užasné tepy 60 a to stačilo na dokončení. Ještě nám bylo řečeno že máme sil jako za tři slony a že další okruh by nám jen prospěl:-D

Sandrulka se postarala o Dahirka a já si šla dát zasloužený oběd a pul litra kofoly.

Po zdělení že více jak 50% účastníku bylo kvuli převážně vysokým tepům diskvalifikováno se vyhlášení minimálně o hoďku posunuje na dřívější hodinu nás celkem potěšilo.

Vyhlášení proběhlo kolem jedné hodiny. My se s mou velkou radostí na Dahiškových prvních závodech umístili na 7.místě.

Škoda už  jen mého zaváhání a následném ztracení se na trati. Dahirka jsem obrala o minimálně 3 lepší příčky v umístění. I tak spokojenost maximální.  Uvidíme jak svých prvních získaných zkušeností využije Dahirek na příštích závodech:-)

 

Po vyhlášení přišel konečně čas i na jinou zábavu a tak jsme ochutnali rychlost 4kolek, diky kterým mě na druhý den nebolí jen nohy ale i ruce:-)

Nakonec nezbývalo nic jiného než se se všema rozloučit a těšit se již teďkom na příští rok.

Nás ovšem ještě čekalo naše hrůzostrašné nakládání. Ale proč by po tak úspěšném dni nepřišlo ještě jedno překvápko nakonec?! Přišlo!! Díky Markétce a jejímu týmu, který nám ukázal jiný způsob nakládání, který jsme si hned vyzkoušeli byl náš oř za 30 vteřin v přepravníku. Bylo to tak rychlé, že nikdo ani neví jak tam ten náš koník vlezl. A už spokojeně požvykoval připravené senečko.

Proběhlo poslední loučení a vyráželi jsme zpět domov:-)

Na závěr bych chtěla poděkovat celému našemu týmu: Od Marianka, který to celé odřídil. Sandře za pomoc s Dahirkem. Jirkovi za pomoc s těžkými věcmi a pomoc s Dahim. Dědovi za skvělé dokumentace pomocí kamery a rodičům jak za fyzickou tak psychickou pomoc.

Příštím závodům a zdravým koním zdar!

Kompletní výsledky i s fotogalerii organizátorů     ZDE

 

PS Všem: omluvte případné chyby a občasnou nesmyslnost vět, ale psaní článků mě moc nebere:-)